Markéta byla vždy rodinný typ. V průběhu studia na střední škole se spolužákem Jakubem randili a hned po maturitě se vzali.
Život s manželem a jejich dvěma dětmi ji naplňoval.
S láskou pečovala o své děti, hrála si s nimi, byla jim vždy nablízku. Děti vyrůstaly, měla s nimi vřelý a kamarádský vztah, který upřednostňovala před vším ostatním.
Obrovské prázdno nastalo, když se nejdříve starší syn, pak i mladší, rozhodli, že odejdou za prací do zahraničí.
Markéta svým synům vždy přála to nejlepší a tak i toto rozhodnutí jim nerozmlouvala a přála klukům ať jdou za svými sny.
Stále více a více se však uvnitř užírala. Její život se naplnil nespokojeností. Věděla, že tohle nechce.
Jenomže si neuměla pomoci, nevěděla co s tím.
Její zoufalství se prohloubilo ve chvílích, kdy si oba synové našli partnerky- cizinky. Okamžitě ji přepadaly myšlenky, že synové se do Česka už nevrátí, že se ožení tam, že neuvidí svoje vnoučata atd… Její zoufalství rostlo.
Byla tak nešťastná. Nastavením byla životní optimista a teď tohle. Necítila se v tomto stavu dobře. Zoufalost ji “dokopala” řešit.
Přijala to, že se může stát, že synové zůstanou v zahraničí a že se tam usadí.
Již nebojovala, věděla, že to nemá smysl.
Samozřejmě, že by byla raději, kdyby byli někde poblíž, ale prostě to tak nebylo a ona to začala akceptovat.
Vrátila se jí radost do života, svůj volný čas si začala užívat naplno. Se syny si často telefonovala a občas se i viděli. Byla spokojená, když věděla, že oni jsou šťastní.
Jedna ze zkoušek přišla, když se její starší syn v cizině oženil a sdělil, že čeká se svou ženou dítě.
V té chvíli Markéta věděla, že nemá smysl řešit něco, co nemůže změnit. A tak přijala (vlastně byla situací přinucena), že i vnoučátko uvidí jednou za čas a že nebude takovou tou babičkou, kterou si vždy přála být, ale že se svým vnoučátkem se budou vídat hlavně na dálku.
Život šel dál a asi za rok se starší syn i s rodinou přestěhovali do Česka.
Když se Markéta dozvěděla novinu o synově stěhování, nejdříve nevěřila, myslela si, že je to sen. O to větší radost to byla, když se syn nastěhoval asi do 100 km vzdáleného městečka.
A mladší syn?
Ten se se svou partnerkou rozešel a taky se vrátil zpět do země.
Nevrátil se sice domů k rodičům, ale bydlí ve stejném městě nedaleko nich.
Pochopila, že čím více člověk na něčem lpí, tím více trpí a ztrácí. V uvolnění pak může přijít v situaci nečekaný zvrat.
Tak co milá ženo,
našla ses v tomto příběhu?
Řešíš také podobnou situaci. Je těžké se smířit s tím, že tvé dítě - děti, tě už nepotřebují?
I když hlava si to umí okecat, přesto se trápíš a nevíš, co s tím?
Stačí se rozhodnout a už zítra to může být u tebe jinak.
Pojďme se společně z nadhledu podívat, jak se i ty můžeš s touto situací srovnat.
Pojď najít TVŮJ první krok, přihlas se na konzultaci zdarma
Těším se na tebe
Říkáš si už nějakou dobu, že to chce " změnu" ve tvém životě?
Pojďme se společně naladit na sama sebe a žít život v přítomnosti
Dát do praxe všechna ta moudra, která mít jenom v hlavě nestačí.
Těším se na tebe