Otázka:

Už delší dobu se zajímám o téma Odpuštění, protože to úzce souvisí s mým zdravotním stavem.

Všimla jsem si zajímavého vzorce.  Projdu si situací, kdy chci něco pochopit a odpustit. Udělám svou vnitřní práci, rozvolním energii, odpustím všem přítomným, popřípadě sobě a cítím se skvěle. Když na tu situaci pomyslím, cítím, že jsem naprosto v pohodě, od situace i lidí jsem absolutně oddělená na neutrální postoj. Člověk by řekl: „Zvládla jsem to! Odpustila jsem“.

Jenže …, stačí mít blbý den nebo se něco semele v určité sféře a mě se pak vyplaví nějaký problém z toho samého soudku a zase mě to štve, obviňuji druhou stranu a v hlavě vedu s tím člověkem vyčítavý rozhovor. Jsem opět na začátku.

Takže ten vzorec – když se cítím spokojená, vše je odpuštěno a nic mi nevadí… začne se nedařit a vše je zpátky. Je tohle skutečně o odpuštění nebo je problém někde jinde? Čím více se to snažím pochopit, tím více se v tom ztrácím.

Odpověď:

Napíšu vám zde zcela jiný pohled na odpuštění. Jestli s vámi tato slova zarezonují, tak je to vaše cesta, jestli ne, tak to prostě vypusťte.

1. zásadní pohled spočívá v tom, že se můžeme na odpuštění dívat jako na kterýkoliv jiný program.

Tzn. člověk je ztotožněn s programem, že musí odpustit. V té chvíli „pracujeme“ na tom, abychom odpustili. Co se děje ve skutečnosti? Oživujeme „kostlivce ve skříni“ (myšleno vzpomínku na to, co chceme odpustit a komu chceme odpustit). A takto v podstatě dáváme pozornost tomu něčemu, co je předmětem odpuštění. V té chvíli to „něco“ svou pozorností živíme a ono to roste.

Na racionální úrovni se nám může zdát, že to máme zpracované, pochopili jsme to. Dokonce na nějakou chvíli se nám může ulevit, ale skutečnost je jiná. Zpracovali jsme si to jenom v hlavě, ve skutečnosti v sobě jsme to „něco“ svou pozorností posílili. A proto přijde chvíle, kdy to na nás opět vyskočí.
Budeme-li se dále v tom „šťourat“, tak jsme v nekonečném kruhu.

Co teda s tím?

1.

V praxi to znamená, že ve chvíli, kdy se objeví myšlenky vyvolávající pocity, které dříve vedli k tomu, že musíte odpustit, nechat je být. Uvědomujte si, že tady jsou, ale nepřemýšlejte o nich. Případně je fajn, odvést svou pozornost jinam. Tímto je vyhladovíte, ony budou slábnout a přijde okamžik, kdy jejich síla bude tak malá, že už vás nebudou vtahovat. Říká se tomu „odtotožnění“.

2. pohled spočívá v tom, že žádné odpuštění není vůbec potřebné.

To, že máme odpustit je „jen“ konstrukt mysli.
Toto tvrzení se zakládá na tom, že každý z nás se v danou chvíli chová tak, jak nejlépe umí. (díky svému vnitřnímu nastavení, tendencím mysli, postojům atd.) Tak jaképak odpouštění? Komu chcete odpouštět, když se člověk v té chvíli neuměl zachovat jinak?
Je to také o důvěře v život jako takový, o důvěře, že se vše děje v danou chvíli přesně tak jak má.

Život bez pocitu nutnosti odpouštět sobě nebo někomu jinému nabízí zcela jinou úroveň žití.

Není tu v té chvíli ani „pachatel“ a ani „oběť? Chápete? Když někdo někomu „ubližuje“ tak to není nic jiného než že dochází k zrcadlení. „Bez oběti není dravec“.

Zkus zavést do praxe a přesvědči se sama, že život bez obviňování je obrovská svoboda. Jako se položit na vodu a nechat se unášet. 

Tak co milá ženo? 

Zaujala tě také tato otázka? 
Chceš znát na ni odpověď tobě šitou na míru? 

Stačí se rozhodnout a už zítra ji můžeš znát.

Chceš být i s tímto tématem v pohodě,  ale nevíš přesně jak na to? 

• Společně najdeme TVOJI cestu a vše převedeme do praxe tak, abys i ty opravdu pocítila každodenní pohodu.
• Pohled zvenčí a podpora jsou nejlepším krokem k novému začátku.

Pojď najít TVŮJ první krok, přihlas se na konzultaci zdarma

Ano, chci poznat svůj první krok a ráda začnu na konzultaci zdarma

Těším se na tebe

Říkáš si už nějakou dobu, že to chce " změnu" ve tvém životě?

• Ono totiž nestačí “jenom” vědět, co je potřeba dělat, ale také podle toho žít.
• A právě proto vznikl tento klub.
• Klub, ve kterém se potkávají lidé, kteří už jsou vědomě na cestě k sobě samému nebo se chtějí na tuto cestu přidat.
• Klub nabízí vznik komunity, která frčí na stejné vlně.
• Potkávat se se stejně naladěnými lidmi a vzájemně se propojovat a povzbuzovat zajisté není málo.

Pojďme se společně naladit na sama sebe a žít život v přítomnosti 

Dát do praxe všechna ta moudra, která mít jenom v hlavě nestačí. 

Ano, chci se o klubu dozvědět více

Těším se na tebe