Dobrý den,
chtěl bych se podělit o můj příběh, který právě prožívám. Vezmu to od začátku. Je mi 32 a přítelkyni 30 let. S přítelkyní jsme byli rok a tři měsíce. Ze začátku mi nevěřila, protože mužům po zkušenostech a sklamáních už nedůvěřovala.První tři měsíce jsem ji dával najevo, že opravdu nejsem takový jako ostatní, že si na hodného nehraju, ale opravdu hodný jsem. Překonali jsme první tři měsíce a vše začalo fungovat jak má. Měli jsme čím dál tím lepší vztah. Všechno bylo jak má být. Byli jsme k sobě vždy upřímní, komunikace nechyběla, v intimních chvílích také vše fungovalo.
Přítelkyně pracuje jako servírka. Tam potkala kolegu, do kterého se zakoukala. Mluvili jsme o tom a ona říkala, že nedokáže dál pokračovat ve vztahu, když cítí něco k někomu jiného. Tak jsme náš vztah ukončili.
Měsíc a půl byla s kolegou. Občas jsme se sešli, aby jsme řešili takové běžné věci, co za dobu našeho vztahu přišli. Po tom měsíci a půl bylo vidět že není šťastná, tak jsme si domluvili schůzku. Mluvili jsme spolu a ona řekla, že si uvědomuje, že udělala chybu. Že on není takový jakého ho viděla, že umí o ženách mluvit klidně i 2 hodiny v kuse jaké jsou úžasné atd., ale to je vše.
Řekla, že chce ten život, co jsme měli spolu, zpátky. Mluvila o tom, co špatného ji za tu dobu onen muž udělal. Nebyly to zrovna maličkosti, ale docela zásadní věci, které jí hodně ublížily. A tak jsme se k sobě vrátili.
Spolu jsme teď byli 14 dní. Říkali jsme si jak se milujeme, ona jak si mě váží, a že věří v nás společný život. Prostě vše najednou bylo jako před tím než poznala kolegu. Jenže musí stále chodit do práce a s kolegou se pořád vídat. V noci mi napsala: Zlato jsi naprosto úžasný kluk a vážím si tě strašně moc. Mrzí mě to, ale domů se nevrátím … já jsem zamilovaná do pana X a nejde s tím nic udělat … Promiň mi to … byla bych s tebou neskutečně šťastná, ale to bych nesměla potkat pana X … promiň nemůžu a nedá se s tím bojovat …
Proto se chci zeptat?
Je opravdu tak hodně zamilovaná? Nebo to je tím, že spolu tráví všechen čas v práci? Nebo tím, že pan X dokáže říct, co žena potřebuje a tím ji motá hlavu a ona bohužel, zase neví co u něho cítí. Za tu krátkou dobu, co spolu byli ji hodně ublížil a ona přesto zvolila jeho.
Některým lidem prostě jedna „zkouška- upozornění“ nestačí. Aby pochopili, potřebují to prostě prožít vícekrát, procházet těmi situacemi tak dlouho, dokud jim to nedocvakne.
To je případ vaší přítelkyně. Nechejte ji prožít to, co si vybrala. Vy jděte svou vlastní cestou. Myslete především na sebe. Přestaňte ji zachraňovat, ona o to nestojí. Je to její volba a vám nezbývá než to přijmout takové jaké to je a zařídit si život jinak.