MOŽNÁ JSEM MĚLA MLČET,DĚTI BY NEPŘIŠLY O PRARODIČE.

Přemýšlím, jestli mám něco pochopit já nebo naopak moje rodina. Moji rodiče se se mnou nebaví, řekla jsem pravdu co mi v životě chybělo ( projevy lásky, pohlazení, povídání, objetí, zájem) a oni tu pravdu neunesli. Ranila jsem je tak hluboce, že jako dcera jsem u nich skončila.
Nemají zájem ani o vnoučata. Kvůli mě. Nemají zájem o moji omluvu, o to,aby se to dalo nějak do pořádku.
Celý život jsem vyrůstala v normální rodině, ale tak nějak jsme si žili každý to svoje.
Ale jsem jiná a vlastní rodinu chci vést jinak. Mluvím s dětmi, dávám jim lásku, zájem, objetí, pohlazení, komunikujeme … prostě to, co já neměla.

Vždy jsem měla štěstí na rodinu partnerů a protože tam bylo to, co u nás ne, táhlo mě to k nim. A moji rodiče mi to nedokážou zapomenout. Že jsem dávala přednost jiným rodinám a z mých rodičů jsem vlastně udělala neschopné. Jenže oni mají jen to svoje, nedokáží se na to podívat jinak a nejsou sebekritičtí. Nechápou, že kdyby byl zájem o mě, nehledala bych ho jinde.

Protože se chovám tak, jak mě nevychovali, skončila jsem u nich jako dcera. Momentálně ke mě chovají spíše nenávist. Celý život se u nás muselo mlčet a poslouchat. Já jsem si teď v posledních pár letech dovolila říct, co se mi nelíbilo v dětství a že já to chci jinak. Co mi vadí na výchově mého syna a vůbec se prostě ozývám. Možná jsem měla mlčet, protože moje děti už nemají prarodiče.

Když se člověk začne chovat tak, jak to cítí, dost často se stává, že se to ne všem vždy líbí. To je váš případ. Píšete: „Možná jsem měla mlčet …“. Ano, děti by sice měly prarodiče, ale jejich máma by nebyla sama sebou, nosila by pořád v sobě tu všechnu zátěž, o které píšete.

KAŽDÝ MÁ PRÁVO SE CHOVAT TAK, JAK UZNÁ ZA VHODNÉ

Buďte ráda, že jste našla v sobě sílu a vše rodičům na rovinu řekla. A že oni se takto zachovali? No po pravdě, mají na to právo. Mají právo si myslet a věřit svojí pravdě. Nemůžeme nikoho donutit k ničemu, co on sám nechce. O tom to je.

VDĚČNOST

Zkuste se na to vše podívat jinak. Buďte vděčná za to, že jste to dokázala. A užívejte si život takový jaký je, nic není náhoda. A to, že se budete trápit, že rodiče ve vašem životě teď nejsou, tím ničemu nepomůžete. Prostě to tak teď je a je potřeba to tak brát. Neřešte, co není, ale plnými doušky si užívejte s pokorou a láskou toho, co je.

Tak co milá ženo,
potřebuješ trochu popostrčit?

Zjišťuješ, že toto téma je pro tebe aktuální?
Chceš se dozvědět kudy mají směrovat tvé další kroky, aby jsi našla v sobě klid a neřešila, jestli jsi udělala
dobře nebo ne?

Stačí se rozhodnout a už zítra to může být u tebe jinak.

Pojďme se společně z nadhledu podívat, jak se můžeš pohnout z místa.

Společně najdeme cestu podle tvého naladění.
Bude-li potřeba najdeme, jakým způsobem přistupovat k myšlenkám, které tě "házejí" do nepohody.
Pohled zvenčí a podpora jsou nejlepším krokem k novému začátku jak nedovolit tomu, aby ses motala v kruhu.

Pojď najít TVŮJ první krok, přihlas se na konzultaci zdarma

Ano, chci poznat svůj první krok a ráda začnu na konzultaci zdarma

Těším se na tebe

Říkáš si už nějakou dobu, že to chce " změnu" ve tvém životě?

Ono totiž nestačí “jenom” vědět, co je potřeba dělat, ale také podle toho žít.
A právě proto vznikl tento klub.
Klub, ve kterém se potkávají lidé, kteří už jsou vědomě na cestě k sobě samému nebo se chtějí na tuto cestu přidat.
Klub nabízí vznik komunity, která frčí na stejné vlně.
Potkávat se se stejně naladěnými lidmi a vzájemně se propojovat a povzbuzovat zajisté není málo.