Možná prožíváš něco podobného a nevíš, čím to je? Nevíš si rady, co s tím?  Opravdu stačí z toho všeho vystoupit a říct DOST. Tak jak je tomu v příběhu Šárky. 

BLESK Z ČISTÉHO NEBE

Šárka byla veselá holka, která milovala život a všechno, co k němu patří. Vyrůstala ve zdánlivě spokojené rodině a proto, když přišel v pubertě rozvod jejich rodičů jako blesk z čistého nebe, byla z toho docela vykolejená. Ale nedovolila si tuto celou záležitost připustit a tak ji vytěsnila. Byla to její podvědomá reakce. Přece ona to zvládne. Ona je ta veselá a spokojená holka. Vystudovala střední školu a hned po maturitě se provdala a její životní příběh pokračoval po boku její “velké životní lásky”. 

CHYBĚJÍCÍ POZORNOST

Po krátké době spolu založili rodinu a žili spokojeným životem. Časem si ale všimla, že tu a tam ji chybí pozornost manžela. Snažila se být ta chápající, omlouvat manžela, že má i jiné zájmy atd.

OTÁZKY PROČ

Ze začátku si o pozornost neuměla říct, ale když se to naučila, tak pozornosti muže se ji dostávalo víc a více. Ale nebylo to ono, pořád ji tam chyběla ta mužova spontánnost. Proč se mi věnuje, až když si o pozornost řeknu? Proč to není pro něho přirozené? Čím si toto přitahuji?

DRUHÉHO NEZMĚNÍŠ

Jelikož v té době už byla vědomě na cestě sebepoznání a byla nastavena tak, že věděla, že druhého nezmění, zkoušela celou situaci přijmout takovou jaká je. To se jí dařilo někdy více, jindy méně. 

CO S TÍM?

Takto se střídalo i vnímání, někdy ji jeho nezájem nevadil, někdy jí to vadilo hodně. To vše mělo svůj vývoj…  až se dostala do situace, kdy prostě řekla a DOST. Já už nechci být přehlížena! Já už nechci být odmítána! Její sebeláska, ke které se postupně  dopracovala, již nedovolovala, aby se cítila nechtěná. Ale nevěděla, co s tím vším má dělat. Přijímala, ale … Vědomě neřešila, ale … Mluvila s mužem, ale… Ale prostě čas od času ji to smetlo. 

VŠE SE DĚJE SAMO

Naposledy ji to “smetlo” tak, že byla  celá paralyzována, cítila se jakoby “zmražená”. Vůbec nic se nedalo dělat. Jak by taky mohlo, když její nastavení mysli již rezonovalo s tím, že vše se děje samo, že osobností není potřeba cokoliv dělat. Že se vše děje přes impulsy samotného vědomí.

ILUZE “OCHRANNÉHO OBALU”

Vnímala, jako kdyby se kolem ní vytvořil  “obal”. Obal, který ji bude chránit od všeho, co ji ubližuje. Cítila se jako ve vakuu. Takže žádné emoce, žádné myšlenky … ale nebyl to stav neutrálu, svobody, bylo to “zamrznutí”. Nejblíže by se to dalo dát doslov, jako kdyby naskočil pud sebezáchovy a vše se dělo samo. 

NAJÍT ŘEŠENÍ

Samozřejmě, že i její chování vůči muži se změnilo. Vloudila se určitá nespokojenost do vztahu, komunikovali spolu jenom o provozních věcech a ejhle stalo se něco nevídaného. Jednoho dne ráno ji muž, snad poprvé v životě, vybídnul k rozhovoru (jindy to byla vždy Šárka, která tyto rozhovory začínala), jak to s nimi bude dál. Vnímal, že se něco děje a že je potřeba to řešit. 

STAV BEZ POTŘEB

Šárka vůbec takovou potřebu neměla. No jistě, v tom stavu, ve kterém se nacházela, nebylo nic, tudíž ani potřeby. Kývla ale na souhlas, že si popovídat mohou. Hned ji v zápětí naskočilo něco ve smyslu a co vlastně budu říkat, když nic nevím. 

ŘEŠENÍ VŽDY EXISTUJE

Jelikož se už nějakou dobu propojuje se svou podstatou (existencí, bohem v sobě, vyšším já, duší atd.) uklidnila se a nic neřešila. Věděla, že řešení už existuje, stačí se jen naladit.

A opravdu. Ve chvíli, kdy rozhovor začal a manžel se jí ptal, co bude dále, tak bylo jasně řečeno jedno. UŽ SI NENECHÁM UBLIŽOVAT. UŽ NECHCI BÝT ODMÍTÁNA. Dala tomuto chování jasnou stopku. Manžel se jen bránil, že ji nepřehlíží a že ji pozornosti dává dostatek atd. Viděl celou situaci zcela jinak … kupodivu. 🙂
V rozhovoru se ničeho “nedobrali”, prostě každý řekl svůj postoj a tím to skončilo. Šlo se spát. 

PROMÍTÁNÍ FILMU

Druhý den po probuzení byl Šárce “promítnut” film, ve kterém se ji ukázalo, jak už jako malá holčička pocítila odmítnutí ve chvíli, kdy vedla rozhovor se svou maminkou. V rozhovoru malá Šárka mamince sdělovala, že je škoda, že nepoznala svého nejstaršího bratříčka a maminka ji sdělila, že kdyby bratříček žil, tak by tu nebyla ona. Najednou vnímala tu malou Šárku, jak se cítí jako „náhradní dítě“ za svého zesnulého bratříčka.

PROGRAM “JSEM ODMÍTÁNA”

A toto bylo oním spouštěčem programu “JSEM ODMÍTÁNA”, s kterým se Šárka narodila, který si nesla ve svém vínku. Pak už stačilo kdykoliv se ztotožnit s tímto programem a realita “odmítání Šárky” byla vytvořena “natotata”. 

UVOLŇOVÁNÍ Z PODVĚDOMÍ

Film pokračoval situací, kdy maminka odcházela některé večery pryč z domu a malá Šárka se cítila odmítnuta, protože ona přece chtěla být s maminkou. Největší ranou bylo to, když došlo k rozvodu a maminka se stěhovala k jinému muži. I když byla ve střídavé péči mámy i otce, Šárka to cítila tak, že ji maminka nemá dost ráda, že ji odmítá, jinak by od rodiny nemohla odejít. Toto všechno si v dané situace jako dítě neuvědomovala, pravděpodobně to vytěsnila. To se ukázalo a zvědomila si to až na základě tohoto “promítání”. 

NEBÝT V ODPORU

Ještě nějakou dobu po palbě těchto informací se v Šárce vše přeskládávalo a sedalo si. (to už ale Šárka znala z jiných situací, kdy došlo k pochopení, uvědomění si něčeho – AHA momenty). Věděla, že vše je potřeba nechat projít, ničemu se nebránit.

SVOBODA, UVOLNĚNÍ

A tak se i stalo. Během dne se již cítila svobodně, měla pocit, že by mohla odletět jako nafukovací balónek. Obrovská úleva a svoboda. Cítila, že je zase o krůček blíž k sobě sama a že byla odhalena část jejího nastavení mysli, o které neměla ponětí. Už věděla, jakým nastavením mysli se ono nepřijetí, odmítání do jejího života přitahovalo.

PŘEKVAPENÍ ODHALENÍM

Byla velmi překvapena tímto odhalením. Ani v nejbláznivějším snu by nepřipustila, že jako dítě v podstatě trpěla. Lépe řečeno, že něco vytěsnila, aby netrpěla.
Měla totiž v sobě vzpomínku na úžasné dětství a i když její rodiče v období její puberty šli od sebe, jí se dostávalo z jejich strany hodně lásky a pozornosti. (to si teda myslela).

Šárce se touto zkušeností opět potvrdilo, že věci – situace, nejsou vždy tak, jak se nám jeví, jak si myslíme. Že v našich životních příbězích vše “JEN JE” a to, jak to vnímáme se odvíjí od současného nastavení mysli. (programy, zvyky, názory …).