Andrea byla vždy krásná dívka plná radosti ze života. Už v 17 letech se zamilovala do zadaného muže, který byl o 15 let starší než ona.
Zdeněk v té době žil se svou ženou a 3 dětmi ve stejné vesnici jako ona. Nějakou dobu se tajně scházeli, ale on pak vztah ukončil s tím, že nechce dále manželce a dětem ubližovat.
Andreu to velice ranilo, vždyť Zdeněk byl její první velká láska a neuměla si život s jiným mužem představit. Tajně doufala, že se Zdeněk rozvede, budou spolu a založí rodinu. Děti si moc přála. To byl její velký sen. A teď to je jinak.
Dlouho se trápila a doufala, že má ještě šanci.
Ještě několikrát se pokoušela se Zdeňkem navázat kontakt, ale on měl jasno. Zůstal u rodiny.
Zařekla se, že už nikdy si nic nezačne se zadaným mužem.
Už nikdy nechce být tou druhou.
Nechce již zažívat chvíle, kdy se potřebuje svěřit se svojí bolístkou a opřít o svého miláčka, když jí je ouvej, ale nemůže, protože on je právě doma s rodinou.
I ve chvílích radosti se nemůže podělit o své pocity, protože…To už opravdu NE.
I když ho stále milovala, časem se naučila bez Zdeňka žít. Ale jinému muži své srdce otevřít nedokázala. Celou dobu byla sama, žádný jiný muž v jejím životě nebyl a téměř všechen čas věnovala práci. Práce ji bavila a vedla si dobře.
Zlom nastal v době, kdy se dozvěděla, že Zdeněk po těžké a krátké nemoci náhle zemřel. Došlo jí, že Zdeňka definitivně ztratila.
Nechtělo se ji žít.
Po nějaké době i tuto ránu čas zahojil. Pořád však byl v jejim srdci.
Možností bylo více. Andrea byla rozhodnuta, že i když po dítěti silně touží, dítě na svět přivede jedině do úplné rodiny.
Otevřela se možnosti najít si muže, s kterým by ji bylo dobře a založili by rodinu. Její představy byly jasné, skutečnost však jiná.
Jelikož Andrea byla pořád krásná žena o nápadníky neměla nouzi. Nabídky začaly chodit ze všech stran, ale… Všichni muži byli zadaní a hledali jen ženu na pobavení.
Uvědomila si, že tohle už prožila a zadané muže odmítala.
Jak z toho ven? Věděla, že je potřeba něco udělat, něco změnit. Ale co? A jak?
Odcházela tehdy velmi rozčarovaná. Věděla, co je příčinou jejího problému, ale také si uvědomovala, že to je jen na ni, jestli dokáže onu myšlenku zpracovat a neposilovat.
Léta utíkala, Andrea pracovala sama na sobě, ale hodně dlouho nebyla schopna sama sebe přijmout taková jaká je. Prostě program pochybnosti a nepřijetí slábly postupně, pomaleji než si Andrea představovala.
Mezi tím prošlo jejím životem několik mužů, ale žádný nezůstal natrvalo.
Jako 45 letá žena se smířila s tím, že své dítě mít nebude. Velkou náplastí na její bolest bylo, když se její o mnoho let mladší sestře narodil chlapeček.
Andrea synovce bere jako dar, který ji “seslalo samo nebe”. Je šťastná za každou chvíli, kterou mohou spolu strávit. Uvědomuje si, že i takto může být naplněna touha po dítěti.
Někdy se příběh člověka vyvine jinak než by si přál. Ale jen na něm samotném záleží, jestli je schopen si i takto život užít nebo jestli bude naštvaný, že se nenaplnili jeho představy.
Andrea si život užívá jako nikdy předtím.
Je smířená a vděčná za to co je.
Říkáš si už nějakou dobu, že to chce " změnu" ve tvém životě?
Pojďme se společně naladit na sama sebe a žít život v přítomnosti
Dát do praxe všechna ta moudra, která mít jenom v hlavě nestačí.
Těším se na tebe