Vztahy, vztahy a ještě jednou vztahy. Je jedno jestli mluvíme o vztazích v rodině, tj. o vztazích s dětmi, rodiči, sourozenci, partnery atd. nebo o dalších mezilidských vztazích. Principy fungují vždy stejně.

PROJEKTOVÁNÍ SE DO DRUHÉHO

Jednou z hlavních pomůcek se nabízí uvědomění, že když mi něco vadí, tak je to “moje”. Když se mě dotýká chování druhých, tak je to v podstatě “moje” projektování do té dané osoby.

JE ZA TÍM STAV MYSLI

Co to znamená? Jde o to, že ostatní lidé vždy hrají pro mě roli, která je vytvářena  podle toho v jaké vibraci se zrovna nachází stav mysli. Jinak řečeno, s čím se zrovna ztotožňuji. 

VIBRACE PROGRAMU

Ve chvíli, kdy se ztotožňuji s nějakým programem, který mi mysl předkládá, není možné, aby se okolí ke mě chovalo jinak, než jaké je chování odpovídající vibraci programu, kterému zrovna dávám pozornost. 

PŘÍKLAD

Když si budu o sestře myslet, že mě nikdy neměla ráda a že jsem pro ni vzduch, tak ona mi tuto roli bude hrát a nemůže jinak. 

VYSVĚTLENÍ

S jakou vibrací obsahu mysli se zrovna ztotožňuji, takové se ke mě dostávají situace a lidi. Myšleno, že situace a lidi budou budou „odpovídat“ téže vibraci. Např. když si budu myslet (ztotožním se s myšlenkou), že si dítě nikdy nedělá svoje úkoly jak má, tak to dítě ani jinak nemůže, než tak, že ty úkoly zase neudělá. 

A JAK TEDY POZNÁM, ŽE CHOVÁNÍ DRUHÉHO UŽ “MOJE” NENÍ

Ve chvíli, kdy se tě chování druhého vůbec nedotýká nebo-li jde to zcela mimo tebe.
V té chvíli již nejde o projektování do druhého, ale druhý si odžívá to, co potřebuje. 

Poznáš to tak, že ti to opravdu vůbec nevadí. Nejenom tak, že už nereaguješ navenek, ale i uvnitř. Uvnitř tebe se již nic nepohne, nezachvěje. Žádná emoce, žádné stažení nebo cokoliv jiného. Prostě je tam celkové uvolnění a klid. 

I TOTO JE ZRCADLENÍ

Jestliže tě už emoce neovládnou, navenek jsi v klidu, ale uvnitř cítíš, že to s tebou ještě něco dělá, tak v té chvíli se ještě jedná o zrcadlení a ten dotyčný ti hraje roli, aby sis to uvědomila.

CO S TÍM?

Stačí si to vše uvědomit a reakce uvnitř těla jenom pozorovat. Nebýt v odporu, nechat to vše, co se zrovna děje, projít. 

SVOBODA

Chvíle, kdy se druhý nějak chová a tebe to nechává v klidu jak navenek, tak i uvnitř je známkou toho, že to “něco” je opravdu jen toho druhého. 

Svým vnitřním klidem jeho stav neposiluješ tak, jak by se dělo, kdyby jsi byla v egu.

V té chvíli jsi v neutrálu a na něj se dotyčný může naladit. Ale to už je na něm. To ty neřešíš. Taky proč řešit něco za druhé?

Zkus se na všechny i na sebe(myšleno osobnost) dívat jako na nepopsaný list papíru. Neztotožňuj se s žádnými názory, nechej přítomnost ať koná.
Nemluv přítomnosti do toho, co se děje.