MÁŠ POCIT, ŽE ŽIJEŠ ZNOVU TO SAMÉ JEN S JINÝM ČLOVĚKEM?

Před 10 lety jsme si s přítelem vzali baráček na hypotéku. Po dvou letech přišlo dítě. Po dítěti toužil přítel, já tak úplně ne, ale né, že bych ho nechtěla, ale nebyla tam ta touha, co měl on. Nicméně jsem za dítko neskutečně ráda, miluju ho, dala bych za něj život. Svatba nebyla potřeba, prý časem, po porodu, po roce …
Po cca roce přítel zjistil, že ho vlastně ten rodinný život nebaví, že ho/nás dítě omezuje v aktivitách, kterých měl nespočet a tak si našel jinou, bezdětnou, která mohla vše.
Zůstala jsem s dítkem sama od jeho jednoho roku. Nastal ale boj o přežití. Nechala jsem si barák i hypotéku, našla si novou, lépe placenou práci. Toto období pro mě bylo hodně náročné. Psychicky. Zůstat sama s ročním dítětem, vysokou hypotékou a barákem na mateřské není prostě žádná sranda. On jako podnikatel nepřiznával státu nic, takže dohady o alimenty (přes soud to nemělo smysl, dostala bych minimum). Ustala jsem to a jsem na sebe neskutečně hrdá. Ale ty proplakané noci plné beznaděje a pocitu zoufalství se nedají ani spočítat.

Uběhlo pár let a našla jsem si nového přítele. Nastěhoval se ke mně. Sám nic neměl. Je to hrozně hodný člověk. Ze začátku byly trochu boje, on bezdětný měl jinou představu o výchově a rodičovství, ale asi můžu říct, že už se to uhladilo. 

Po 5 letech přišel s touhou po svém vlastním dítěti. Od samého začátku, kdy jsme se bavili o tom jestli bych ještě nějaké dítě chtěla jsem říkala, že nejdřív svatba a pak dítě. Celý můj předchozí příběh zná, dokonce ví více detailů, než popisuji tady, takže ví, jak těžké to bylo a že už bych chtěla nějaké jistoty. Bohužel se trochu začal podobat mému bývalému. Má taky rád volnost.

I mě tento život baví, dítě už mám velké (9let) takže už není žádné velké omezení, mám volnost, mám dobrou práci, vydělávám dobré peníze. Nic mi v tuto chvíli nechybí. Když on odjede na týden na hory, můžu i já zabalit dítě a jet s kamarádkou na hory. Představa, že zase zůstanu doma s mimčem mě úplně nenadchla. Protože o něj ale nechci přijít a vím, že by si mimčo moc přál, tak jsem mu řekla, že bych chtěla ale nějaké jistoty, abych předešla tomu, že dopadnu stejně jako v prvním případě. Chtěla jsem, aby zúžil své aktivity, aby si vybral jeden týden, který bude chtít být s klukama sám, že nechci zůstat doma zase sama a koukat na to, jak ten druhý si užívá. Jenže svatba je pro něj zbytečně drahý papír a omezit aktivity nechce. Přece o nic nejde. Přeci bych ho měla znát a měla bych vědět, že se o nás finančně postará a že on by neodešel a nenechal mě…

… to samé už jsem kdysi slyšela …

Jenže já to vidím jinak. Přijdu si v naprosto stejné situaci, v jaké jsem byla před lety. Je to jak přes kopírák. Nejspíš krize středního věku, když najednou touží po dítěti, po volnosti, po užívání si a já se mám přizpůsobit. Pořád mám tu vysokou hypotéku na hrbu, pořád si jí platím sama. Nechci zůstat s dalším miminem sama, sama na vše. Jsem zoufalá. Jelikož už oba máme věk, tak moc času na rozmýšlení není.
Přála jsem si zažít to, že by mě muž miloval natolik, že by si mě chtěl vzít a založit rodinu, né že přijde s tím, že chce svoje vlastní dítě.

Ale co teď?

Jsem opravdu divná já, že chci nějakou jistotu? Že se bojím, že zažiju to samé? Ale mám pocit, že najednou žiju znovu to samé jen s jiným člověkem. Proč stojím před úplně stejným rozhodováním? A jak se mám teď rozhodnout? Mám tedy nechat své touhy a potřeby stranou a znovu „uspokojit“ toho druhého? Nebo se mám ponaučit z předchozích „chyb“ a stát si za svým ? Ale pokud si budu stát za svým, nebude to nucené a štěstí mi to stejně nepřinese?

Sama sis našla a tady napsala, že ti tato situace připadá jako přes kopírák s prvním vztahem. Tak co ještě chceš slyšet? Vždyť to sama vidíš, že tady je zase ON, který si žije „svůj“ život a na tebe nebere ohledy a ty se jen přizpůsobuješ.

Realita, která se nám jeví, odpovídá tomu, v jakém nastavení mysli se v danou chvíli nacházíme.

Tak co, milá ženo
 potřebuješ trochu popostrčit?

Zjišťuješ, že toto téma je pro tebe aktuální?
Chceš se dozvědět kudy mají směrovat tvé další kroky, aby se ti situace neopakovaly jako podle kopíráku? 

Stačí se rozhodnout a už zítra to může být u tebe jinak.

Pojďme se společně z nadhledu podívat, jak se můžeš pohnout z místa.

• Společně najdeme cestu podle tvého naladění.
• Bude-li potřeba najdeme, jakým způsobem přistupovat k tomu, aby tě neovládaly staré vzorce chování.
• Pohled zvenčí a podpora jsou nejlepším krokem k novému začátku jak nedovolit tomu, aby ses motala v kruhu.

Pojď najít TVŮJ první krok, přihlas se na konzultaci zdarma

Ano, chci poznat svůj první krok a ráda začnu na konzultaci zdarma

Těším se na tebe

Říkáš si už nějakou dobu, že to chce " změnu" ve tvém životě?

• Ono totiž nestačí “jenom” vědět, co je potřeba dělat, ale také podle toho žít.
• A právě proto vznikl tento klub.
• Klub, ve kterém se potkávají lidé, kteří už jsou vědomě na cestě k sobě samému nebo se chtějí na tuto cestu přidat.
• Klub nabízí vznik komunity, která frčí na stejné vlně.
• Potkávat se se stejně naladěnými lidmi a vzájemně se propojovat a povzbuzovat zajisté není málo.

Pojďme se společně naladit na sama sebe a žít život v přítomnosti 

Dát do praxe všechna ta moudra, která mít jenom v hlavě nestačí. 

Ano, chci se o klubu dozvědět více

Těším se na tebe