Když už člověk má „něco” pochopit a pořád chodí jako zaslepený, tak se vždy něco odehraje, co nám otevře oči. Jednou to je tragédie v podobě odchodu našeho blízkého, jindy úraz, smrtelná nemoc nebo něco jiného.
Nebylo tomu jinak ani v mém případě.
Na své cestě sebepoznání jsem došla k mnoha uvědoměním víceméně tak nějak hladce, až jednoho krásného zimního dne jsem se setkala tváří v tvář se smrtí podruhé. Potřebovala jsem se probrat ze lži, kterou jsem si sama v sobě vytvořila a které jsem bezmezně uvěřila.
Byl krásný zimní čas, adventní období a přípravy na vánoce probíhaly v poklidu. Vánoce beru jako obrovskou příležitost užít si více společného času se svými nejbližšími, s manželem, dcerami a jejich rodinami.
Nikdy jsem nebyla zastáncem předvánočním shonu a obloukem jsem se mu vyhýbala. Vždyť je to období jako kterékoliv jiné.
Asi tři dny před vánocemi, podotýkám po celodenním meditačním setkání, jsem se cítila zdravotně hodně špatně. Neznala jsem tento stav, nikdy předtím jsem jej nezažila.
Nebylo mi dobře, tak jsem si šla lehnout. Ale za chvíli se už ani ležet nedalo, točil se se mnou celý svět a sotva jsem doběhla na záchod, šlo to ze mě jak se říká “horem dolem”.
Takto to pokračovalo celou noc a už jsem se cítila neskutečně vyčerpaná. Bolelo mě celé tělo, především dutina břišní a vše v ní. Hlavou se mi pořád honilo, že tu bolest přeci nemůžu vydržet.
Byla to nesnesitelná bolest, do toho ten “kolotoč v hlavě”, no prostě stav, po kterém člověk určitě netouží. Nebralo to konce a já už to utrpení nemohla déle snášet.
S odevzdáváním postupně přišlo mírné zklidnění bolesti a celkově se mi trochu ulevilo.
Po chvíli jsem pocítila, že nastal čas zavolat lékaře. Tak, jak mi celou noc radil můj muž.
Po příjezdu záchranky mi lékař změřil tlak (mimochodem tlak vystoupal až na hodnoty 220/180) a hned mě převezli do nemocnice.
Po vstupním vyšetření na příjmu mě hospitalizovali a následné dny jsem prošla “kolečkem” všech možných vyšetření. Na to, co mi způsobilo tak vysoký tlak však nepřišli. Spokojili se s verzí, že je to dědičná záležitost.
Už to vypadalo, že vysvětlení proč jsem kolapsem měla projít, nepřijde, ale postupně se odkrývaly informace jedna po druhé a zapadaly do sebe jako puzzle až byla skládačka celá.
Musela jsem takto tvrdě narazit, protože jsem uvěřila a ztotožnila jsem se s programem „osobní důležitosti“. Ten se skrze mě projevoval tak, že jsem si myslela, jak už jsem na „duchovní“ cestě daleko a kolik toho už mám „zpracováno“.
Myslela jsem si ve své duchovní pýše kolik toho už znám o zákonitostech Života. Byla jsem přesvědčena o tom, že témata, situace, které jsem si dříve zpracovávala, že už jsou vyřešené a že se již nikdy nemohou vrátit. Ale opak je pravdou. Vrátí se kdykoliv se člověk dostane na energetikou úroveň daného programu a ztotožní se s ním.
Nesmírně si cením tohoto upozornění a děkuji za to, že jsem ještě dostala další příležitost žít a pokračovat v poznání sama sebe. Živote, miluje tě. ❤️❤️❤️
Od toho dne už není nic jako dříve.
Vnímám život v jeho dokonalosti a jediné co VÍM je, ŽE NIC NEVÍM.
Tak co milá ženo,
napadlo tě, že ses do této chvíle tématu smrti vyhýbala?
Zjišťuješ, že téma smrti ti je nepříjemné?
Nahání ti toto téma strach, cítíš se nesvá?
Ale někde uvnitř víš, že je to něco, co tě na jednu stranu děsí, ale na druhou přitahuje?
Chceš se dozvědět více?
Chceš vědět jak moc tě ovlivňuje tvůj strach ze smrti?
V tvé blízkosti někdo umírá a ty nevíš, jak s ním mluvit, jak se chovat?
Stačí se rozhodnout a už zítra to může být u tebe jinak.
Pojďme se společně z nadhledu podívat, jak se můžeš s otázkou smrti srovnat i ty.
Pojď najít TVŮJ první krok, přihlas se na konzultaci zdarma
Těším se na tebe
Říkáš si už nějakou dobu, že to chce " změnu" ve tvém životě?
Pojďme se společně naladit na sama sebe a žít život v přítomnosti
Dát do praxe všechna ta moudra, která mít jenom v hlavě nestačí.
Těším se na tebe