Dobrý den, jak odpustit věc, která mi svírá srdíčko, dusí mě?
Logicky vím, že onen člověk nemohl dělat v té chvíli víc, protože byl sám vyčerpaný a taky vím, že ten člověk pro mě dělá opravdu hodně. Ale já mu tu situaci neodpustila, stále se k ní vracím. Není to prosím nevěra, spis nevšímavost v bolesti, ale způsobená velkou únavou. I jsme o tom mluvili a řeším to na terapiích.Říkám, že jsem odpustila, logicky ten mozek ví proč se to stalo, ale vnitřně si na to pořád pamatuji.
Moc se tím trápím, týrá mě to. Je to mnou? Držím a lpím na starých bolístkách. Proč? Jedná se
o partnerství, o dobu kdy jsem byla po porodu zranitelná, unavená, vyčerpaná a do toho poporodní deprese.
Vše řeším na terapiích s chápající paní, vše medikuju přírodním způsobem.
Ale stále se k tomu vracím, v krizových chvílích vyčítám partnerovi, že mě zradil a nechal ležet na podlaze v bolestech zad v šestinedělí. Přitom byl sám moc unavený, že mě neslyšel jak volám, ať mi pomůže, když mi bylo zle na umření.
Od té doby nelogicky čekám úskalí a úskoky od něj, i když on je vůbec nedělá. Nebo pak v hádce, krizi většinou ohledně výchovy dítěte, nejsme zajedno a taky to zde vnímám, že mě zrazuje, přitom logicky vím, že nemusíme být vždy zajedno a máme dělat kompromisy.
Manžel je skvělý člověk i táta, tak proč to pořád cítím? To není o něm, je to nějak o mě, nemůžu přijít na to proč?
Přehazuji snad zodpovědnost za sebe na jiné?
Nebo ještě potřebuji delší cestu se z toho úplně dostat, z toho, že jsem selhala jako matka, člověk, který se těšil na miminko a nezvládl ty změny?
Asi potřebuji odpustit jemu i sobě. Nevyznám se v tom.
Začněte u sebe.
To stejné je u hodnocení oné situace s manželem, kterou mu jak píšeš, nemůžeš odpustit. Ale jaképak odpouštění? V danou chvíli se všechno děje přesně jak má. Ty i tvůj muž jste se v dané situaci chovali tak, jak jste nejlépe uměli.
Zkus se na toto nacítit.
Důvěřuj „vesmíru-životu-vědomí“ (doplň si tam, co ti nejvíce sedí) a začni věřit, že vše má svůj důvod a bude se ti žít volněji.
A když se „něco“ odehraje, tak je pak na nás, jestli to přijmeme takové jaké to je a že se to takto mělo odehrát nebo se tou situací zatížíme a taháme to s sebou dále jako břemeno.
Tak co milá ženo,
potřebuješ trochu popostrčit?
Zjišťuješ, že toto téma je pro tebe aktuální?
Chceš se dozvědět kudy mají směrovat tvé další kroky, abys nenesla tíhu obvinění sebe či někoho jiného?
Stačí se rozhodnout a už zítra to může být u tebe jinak.
Pojďme se společně z nadhledu podívat, jak se můžeš pohnout z místa.
Pojď najít TVŮJ první krok, přihlas se na konzultaci zdarma
Těším se na tebe
Říkáš si už nějakou dobu, že to chce " změnu" ve tvém životě?
Pojďme se společně naladit na sama sebe a žít život v přítomnosti
Dát do praxe všechna ta moudra, která mít jenom v hlavě nestačí.
Těším se na tebe