Obecně je zažitý názor, že na nemoc se máme dívat jako na něco, co nás upozorňuje, že v nějaké oblasti života nejsme v rovnováze. Někteří by řekli, že nás nemoc upozorňuje na naše chyby. (Tady mimochodem se naskýtá otázka, co chyba je? Ale o tom někdy příště.)

JE TOMU OPRAVDU TAK?

Psychosomatiku (Co je vlastně psychosomatika? Velmi laicky řečeno psychosomatika je pohled na souvislosti mezi psychikou a fyzickým tělem) lidé s oblibou chtějí použít pokaždé, když se objeví jakýkoliv neduh na těle. Okamžitě pátrají v knihách o psychosomatice nebo na internetu, co by zrovna ta jejich nemoc mohla znamenat a na co je upozorňuje. 

ZTOTOŽNĚNÍ S TĚLEM

Tímto se spouští neskutečný kolotoč myšlenek, hodnocení, hledání příčiny … prostě jsme se chytli na háček s návnadou našeho ega. V té chvíli se ke slovu dostává obsah mysli a to nejenom v otázce dané “nemoci”, ale celkově v našem příběhu. Prostě jsme dali pozornost myšlence – programu a ta se teď právě snaží o naši pozornost. Ztotožnili jsme se s tělem. 

JEDINEČNOST KAŽDÉHO TĚLA

Je potřeba si uvědomit, že každé tělo je jedinečné. To, co platí pro jedno, nemusí platit pro jiné. Tudíž jakékoliv přiřazování příčin nemocí podle tabulek bude pouze orientační a často nevypovídající.

DĚDIČNOST

Dalším důvodem proč se „nehrabat“ v příčině nemoci je to, že daná nemoc se nemusí týkat přímo současného života, prožívané reality. Může být spojená s nastavením mysli v jiné realitě. (jednoduše řečeno, že souvisí s nastavením mysli a prožíváním v jiném životě). Toto tvrzení je založeno na tom, že všechny úrovně (životy a jejich jednotlivé etapy ) jsou propojeny a tudíž se na našem těle může projevovat “nemoc”, která nesouvisí s tím, co zrovna v současné realitě prožíváme, ale neseme si ji s sebou z jiné úrovně. Jedná se tzv. dědičnost.

CO S TÍM, KDYŽ JSEM NEMOCNÁ?

Nemoc je signálem, že nejsme v rovnováze. 1. krokem by měla být fáze „dostat se do rovnováhy“, což je napojení se na sebe sama, na existenci, být ve svém středu, v bodě 0.
V tomto stavu jsme pak schopni zachytit impulsy samotného vědomí, které nás vedou jak pokračovat dále, jako např. vyhledat lékaře, terapeuta, poradenství …

DLOUHO JSEM SE TAK DOBŘE NECÍTILA A PŘESTO PŘIŠLA NEMOC. JAK TO?

Některé nemoci se začnou projevovat až ve chvíli uvolnění. Je to často v případě, že člověk prožíval nějakou dobu stres, strach, úzkost, stažení v určité situaci, ve které se nacházel. Věděl, že mu v dané situaci není komfortně, ale neuměl s ní nic udělat. Pak ale může přijít chvíle, kdy se situace změní a u člověka dochází k uvolnění.
Tito lidé se velmi často ptají, jak to, že jsou nemocní, když se cítí dobře. Dokonce tak dobře, jak už se hodně dlouhou dobu necítili.

Odpověď je jednoduché. V době, kdy byl tento člověk ve stažení se nemoc nemohla projevit. Projeví se , až v uvolnění. Dalo by se říct, že se přes tělo projevují všechny neduhy související s předchozí situací, kdy bylo tělo staženo, kdy bylo v křeči. (zablokováno, energie v těle proudila nedostatečně)

PŘÍLÉVÁNÍ OLEJE DO OHNĚ

V tomto případě, pokud člověk bude pátrat po příčině, proč to něco ho bolí a pod., tak svou pozorností “přilévá olej do ohně” a místo toho, aby se daný neduh z těla uvolnil, tak ho tímto naopak posiluje a nemoc trvá a sílí.

NEMOC JAKO PŘIROZENÁ OČISTA

Určitě za zmínku stojí i nemoci jako je např. nachlazení a chřipka. Je hodně lidí, kteří okamžitě když takto onemocní začne pátrat, proč onemocněli a co jim to má říct apod. Není na škodu si uvědomit, že se tělo občas potřebuje zbavit přebytečných hlenů a takto se očistit. Takže dopřejme svému tělu tuto přirozenou očistu a nic jiného za tímto nehledejme.

NIC NEŘEŠIT

Celkově je obrovským přínosem neřešit, nehledat. Otázky charakteru “PROČ?”, “CO MI TO MÁ ŘÍCT” apod. nejsou na místě. Pokud přece jenom máme něco přes nemoc pochopit, důvěřujme, že se tak i stane. V uvolnění, které přijde v NEŘEŠENÍ, v klidu mysli.

Pokud bude potřeba, tak informace přes IMPULSY SAMOTNÉHO VĚDOMÍ “přijdou” a my je zachytíme, pokud nepřijdou, tak je nepotřebujeme. 

A BONUS NAKONEC 🙂

A co je úžasné? Když se člověk oprostí od myšlenek, že je tělo nemocné, nedává těmto myšlenkám pozornost, neztotožňuje se s nimi, tak nemoc odeznívá daleko rychleji.