Na začátku Jana chodila do práce ráda.Bylo to její první zaměstnání, práce ji bavila a i s kolegyněmi si rozuměla.
Často si kladla otázku, čím to je, že její kolegyně chodí domu dříve a ona tam často zůstává do večera.
Když se Jana nadřízené ptala proč to tak je, vedoucí se odpovědi vyhýbala. Vždy přešla na jiné téma, jen aby se s Janou o tom nemusela bavit.
Jana dobře viděla, že hromada složek na stole kolegyně je podstatně menší než ta její.
Vrtalo jí to pořád hlavou, kladla si tisíce otázek, např. jak je to možné, kde je spravedlnost, co za tím je apod. Neuměla si však na ně odpovědět.
V dohodnutý den, přišla ke mě rovnou z práce. Práce sice ubývala, ale šéfová nosila další. Vypadalo, že tomu nikdy nebude konec. A přitom kolegyňka jela pozvolným tempem a bylo vidět, že chvílemi nemá co dělat.
Byl to zrovna ten den, kdy opět byla vytočená “do běla”.
Jakmile se Jana trochu uklidnila, začala jsem se jí ptát a postupně s každou další otázkou jsme se dozvídaly věci, které šly hlouběji a hlouběji.
Až si uvědomila: „TEN POCIT ZNÁM.“
Pokračovaly jsme dále a dostaly jsme se k tomu, že…
Ukázalo se totiž, že už jako malé dítě v 1. třídě byla šikanovaná ve škole. Tehdy se cítila úplně stejně jako teď v práci. Měla pocit, že není dost dobrá, že ji děti nemají rádi. Neskutečně byla na sebe naštvaná, že to tak je. Tenkrát se rodiče rozhodli, že se odstěhují. Jana na ochranu sama sebe tuto záležitost ze sebe vytěsnila.
Tentokrát na pracovišti. Jana si díky našemu setkání uvědomila, že to, co se jí děje v práci, je také šikana. Ale co s tím? „Já to nechci“, říkala. „Já se toho chci jednou pro vždy zbavit.“
Nahlédly jsme spolu “pod pokličku”, co všechno šikanu v jejim životě způsobuje.
Nevěřila vlastním očím, když se dozvěděla, že za vším je ona sama.
Několik AHA MOMENTŮ a změna postojů vedly Janu k prožívání jiné reality, i ke změně v práci.
Zašla za nadřízenou, a i když se rozhovoru s ní bála, uvnitř věděla, že je “něco” jinak. Vnímala svoji sílu, která ji dodávala odvahu.
Stal se zázrak. Ne, že by někdo mávl kouzelnou hůlkou a vše bylo jinak. Oním zázrakem bylo to, že se Jana dostala k sobě samé, že pocítila vnitřní sílu. Cítila se sebejistě, tak jak nikdy předtím.
A jen tak mimochodem: Od té doby její hromádka s přidělenou prací byla stejně velká jako na vedlejším stole u kolegyně. 😉
Tak co milá ženo,
našla ses v tomto příběhu?
Zajímá tě, jak by šlo nastartovat změnu i ve tvém životě?
Chceš se cítit stejně jako Jana, pocítit vnitřní sílu?
Stačí opravdu málo, ale často to málo je ukryto někde, kde to samy nevidíme.
Stačí se rozhodnout a už zítra to může být u tebe jinak.
Pojďme se společně z nadhledu podívat, jak se i ty můžeš stát SPOKOJENOU ženou.
Pojď najít TVŮJ první krok, přihlas se na konzultaci zdarma
Těším se na tebe
Říkáš si už nějakou dobu, že to chce " změnu" ve tvém životě?
Pojďme se společně naladit na sama sebe a žít život v přítomnosti
Dát do praxe všechna ta moudra, která mít jenom v hlavě nestačí.
Těším se na tebe