"Člověk by měl být ,,prázdný“,

aby se mohl napojit na přirozenost samu a opustit to, co ho odvedlo od sebe sama, od života ze srdce."

Od nevědomí k vědomí 

Dostala ses do fáze, kdy se necítíš dobře a jsi připravena něco s tím udělat?
Vnímáš, že by to chtělo změnu, ale nejsi si jistá odkud začít?

Co kdybychom se potkali a společně našli jak dál? 

 

Jsi v životní situaci, se kterou si nevíš rady?

  • Cítíš se nedoceněna a někdy spíše jako služka než partnerka či máma?
  • Pořád se jen přizpůsobuješ?
  • Nemáš od partnera dostatek pozornosti?
  • Už si ani nepamatuješ, kdy jsi měla volnou chvilku jen sama pro sebe?

Už jsi toho vyzkoušela hodně a pořád to není ono? 

Možná jsi svou situaci už řešila, prošla různými technikami, nasbírala spoustu informací, ale pořád to není ono. Na chvíli se uleví, ale pak se nespokojenost objeví znovu a je to pořád dokola. I já si tímto prošla. Jak ke svobodě?

Nebo se už uvědomuješ? Poznala jsi STAV vědomí - STAV sama sebe, ale zase to zmizelo? Ve chvílích stavu čistého bytí není nic k řešení, to “jenom” jsi. Ale pak to přeblikne zpět do nevědomosti a v té chvíli tápeš, nevíš co s tím, i když hlava je plná informací. 

Uvědoměním (aha momenty)
se v nás mění postoje 

Téměř každý z nás se potřebuje občas o někoho opřít, svěřit se. Vědět, že se má s kým poradit, mít někoho, kdo mu rozumí.  Někdy stačí tak málo. Člověka jenom poposunout, ukázat mu více možností. Ukáže se mu cesta kudy jít a jen na něm záleží, jestli se touto cestou vydá.

Jindy stačí člověka vyslechnout a s jeho odpověďmi na položené otázky přichází uvědomění. S uvědoměním se v nás mění postoje a již není možno se chovat stejně.  
Máš pocit (a ono to tak i je), že se to děje SAMO. 

Člověk velice často a rychle zapomíná. Někdy stačí připomenout to, co víme. Když je člověk vtaženy do situace,  když se se situací  ztotožnil, není schopen se na "věc" podívat z nadhledu. Společným zastavením a nadhledem na danou záležitost je možno situaci vidět zcela jinak.

Uvědoměním (aha momenty)
se v nás mění postoje 

Téměř každý z nás se potřebuje občas o někoho opřít, svěřit se. Vědět, že se má s kým poradit, mít někoho, kdo mu rozumí.  Někdy stačí tak málo. Člověka jenom poposunout, ukázat mu více možností. Ukáže se mu cesta kudy jít a jen na něm záleží, jestli se touto cestou vydá.

Jindy stačí člověka vyslechnout a s jeho odpověďmi na položené otázky přichází uvědomění. S uvědoměním se v nás mění postoje a již není možno se chovat stejně.  
Máš pocit (a ono to tak i je), že se to děje SAMO. 

Člověk velice často a rychle zapomíná. Někdy stačí připomenout to, co víme. Když je člověk vtaženy do situace,  když se se situací  ztotožnil, není schopen se na "věc" podívat z nadhledu. Společným zastavením a nadhledem na danou záležitost je možno situaci vidět zcela jinak.

"Uvědomění, která  přicházejí skrze prožitky, 
jsou trvalá a osvobozující."