Když jsi nemocná, patříš k těm, kteří se vyléčí, ať už klasicky či alternativně, uzdraví se a tím pádem nemoc  pro ně končí 

NEBO

vnímáš nemoc jako poselství, kdy přes tělo jsme upozorňováni na  “nějaké odchýlení” od pomyslného středu? 

Nebylo to tak vždy, ale postupem času mi život ukázal, že myšlení a chování úzce souvisí s fyzickým stavem mého těla. 

Dostaly se ke mě knihy s tématem psychosomatiky a také jsem hodně pochopila pozorováním těla, myšlenek, lidí, života….

PŘES DEN JSEM SI NEDOVOLILA ODPOČÍVAT

Dokud jsem neuměla odpočívat, neposlouchala tělo, kdy si samo o odpočinek řeklo, bývala jsem nemocná. Nachlazená, měla jsem chřipku či angínu..nic vážného, ale…”hodilo” mě to do postele a ejhle…..budeš odpočívat. 

ZMĚNA NENECHALA NA SEBE DLOUHO ČEKAT

Obrovská změna přišla v době, kdy jsem začala více pozorovat a poslouchat své tělo.

Byla doba, kdy jsem se cítila občas unavená. Dříve jsem únavu přecházela a říkala si, že to dám, že prostě musím fungovat dále. Přece si jako matka dvou dětí, která je zaměstnaná a má plno práce, koníčků a přátel, nemůže najít čas na to, aby přes den odpočívala. Jela jsem na 100 %, někdy možná i na víc.

ZRCADLENÍ JE BOŽÍ

Až nasloucháním svému tělu jsem si dovolila, vždy, když si “tělo o to řeklo” odpočívat. 

Ze začátku to vůbec nebylo lehké a také mi to moji rodinní příslušníci pěkně zrcadlili.

ŘÍKALI MI ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA

Kdykoliv jsem si odpoledne po práci šla lehnout a usnula, tak hned po probuzení mě dcery nebo manžel nazývali Šípkovou Růženkou a měli další vtipné narážky na mé odpolední spaní. Jejich narážky mi vadily, jelikož jsem toto odpolední “lenošení” neměla v sobě zpracované (vyčítala jsem si, že takto promarním spoustu času).

Bylo to období, kdy jsem často po práci odpočívala. A také přijímala, že to tak teď je. Časem jsem už s tím neměla problém. Prostě tělo si řeklo.
Narážky rodinky ustávaly a když nějaká přišla, tak jsme se tomu společně zasmály. Už mi to nevadilo. 

UŽ NEBÝVÁM NEMOCNÁ

A to hlavní teprve přišlo. Od té doby nebývám nemocná. Nebo teda výjimečně.
Poslouchám potřeby těla a ono mě už “nenutí” jít si lehnout kvůli nemoci. 🙂

Není potřeba, protože jsem pochopila co mi tělo tímto chtělo “říct”. Najednou jsem viděla, že je fajn si odpočinout, když si tělo o to říká. Že je fajn, ho “poslechnout” a nenechat to dojít až když nás donutí nemoc. A co je zajímavé? Už ani nemám potřebu přes den spát. Ta také zmizela.

Došla jsem k pochopení, že k tomu, aby se člověk cítil “dobře”, je potřeba harmonie a rovnováha mezi tělem a duší. (tady myšleno spíše myslí – obsahem mysli).

Vím, že se o tom všude píše, že jsem neobjevila nic nového, ale vlastní zkušenost je nade vše. Jsem vděčná za toto uvědomění, které mě vede k naslouchání rytmů mého těla.