VŠE SE DĚJE SAMO

Už se k tobě dostala myšlenka, že se vše DĚJE SAMO? Co to s tebou udělalo? Nebo pokud toto slyšíš poprvé, co to s tebou dělá teď?
Lidé se obvykle při sdělení této informace rozdělí na dva tábory. Jeden tvoří ti, kteří jsou zdrceni, že nic nemohou a ti druzí mají pocit, že se jim ulevilo.

VÍRA

Mě po vyslechnutí této informace ihned napadlo: “Aha, tak já nic nemůžu a zároveň ani nemusím”. Celým tělem byla vnímána vděčnost a obrovská úleva. Také se mi spojilo, že tím pádem neexistuje pocit viny, ale ani zásluhy. Že to si jenom obsah mysli ve své osobní důležitosti přisvojuje ony činy a podle toho pak následně přiřadí pocit viny či pocit zásluhy.

NEMUSÍŠ VŮBEC NIC

Jelikož tato informace se mnou rezonovala, změnila jsem postoj a věřila, že to tak je. Měla jsem pocit, že v následujících dnech se cítím svobodněji. Vždyť nic nemusím …
Mysl si to zpracovala takto, ale život ukázal, že …

PROŽITEK

Již delší dobu je život vnímán tak nějak neosobně. Pořád se něco děje – neděje. Ve většině případů se mě nic nedotýká.
Nedávno přišel prožitek a ten “odhalil”, jak se mysl mýlí.
Bylo ukázáno, jak se vše děje samo, že příběh, který žiju, vůbec není reálný, že vše je iluze. Jen nám se to jeví jako reálné. Ve skutečnosti je to klam mysli.

NIKDO NEŽ JÁ NEEXISTUJE

A jelikož zrovna v onen víkend byl náš byt plný všech mých “nejbližších”, o to to byla větší rána prožít, že oni vlastně také neexistují, že nejsou, že příběh a vše v něm je iluzorní, že existuje jenom jedno já.

DŮLEŽITOST JE ZÁLEŽITOST OBSAHU MYSLI

A od toho se pak odvíjí všechno. Především to, že nic není důležité, jen lidská mysl dává životnímu příběhu onu důležitost … ale i toto uvědomění se děje samo.

NIC NEOVLIVŇUJEŠ

I když jsem vnitřně připouštěla, že se vše děje samo, jedna věc je si něco myslet, mít takový názor a druhá věc je prožít toto každou buňkou svého těla.
Prožitek toho, že ty jako osoba nic neovlivňuješ, že vše se děje bez tvého přičinění mě docela vykolejilo. Bylo to tak nové a jiné než si mysl připouštěla. Postupně si mysl na nový pohled “zvykala”.

NEBYLA POTŘEBA COKOLIV DĚLAT

Bylo věděno, že životní příběh a v něm kulisy a postavičky jsou jen v mé mysli. Připadalo mi, jako by vše bylo promítáno na plátně (ale vnímáno prostorově) a já jenom koukala. Nebyla možnost, ani potřeba cokoliv udělat. Nebylo proč. Ani to člověka v té chvíli nenapadalo, to teď mysl takto popisuje.
Jinými slovy tam nebyla snaha jakkoliv zasahovat, vše se dělo samo a byto věděno, že vše je “v pořádku”. I to pozorování se dělo samo.

Je zde obrovská vděčnost za tento a ostatní prožitky, za možnost nahlédnutí za oponu.

Je doslova úžasné si uvědomit, jak si mysl něco myslí, jak když slyší nějakou informaci – tak ji uchopí po svém.
Pak v prožitku věčnosti člověk čučí, že je to “něco” zcela jinak.

Říkáš si už nějakou dobu, že to chce " změnu" ve tvém životě?

Ono totiž nestačí “jenom” vědět, co je potřeba dělat, ale také podle toho žít.
A právě proto vznikl tento klub.
Klub, ve kterém se potkávají lidé, kteří už jsou vědomě na cestě k sobě samému nebo se chtějí na tuto cestu přidat.
Klub nabízí vznik komunity, která frčí na stejné vlně.
Potkávat se se stejně naladěnými lidmi a vzájemně se propojovat a povzbuzovat zajisté není málo.