Dobrý den. Cítím se mizerně, není mi moc do smíchu. Je mi 32 let, bydlím sama. Skoro všechny moje kamarádky mají rodiny, některé se zrovna vdávají.
Je mi hrozně smutno z toho, ze to tak nemám i já. Okolí se mě ptá čím dál častěji, jestli někoho mám atd. To mě vždycky vnitřně dorazí ještě víc.
Říkám si, jestli vůbec někdy potkám někoho nebo zda je mi dáno zůstat sama.
Jak prosím zapracovat na sobě, abych se tím netrápila? Moc děkuju.
Když si uvědomíš – připustíš, že „to co teď je“ je v pořádku, tak jak je, tak se ti uleví.
Držíš se představy, že by to mělo být jinak. Porovnáváš se s okolím, a to tě ničí. Vždy, když se s někým porovnáváme, tak se nutně buď ponižujeme nebo povyšujeme. Buď tu sama za sebe bez posuzování.
Zkus důvěřovat, že z nějakého důvodu jsi teď sama. Buď k životu více pokorná. Přestaň s tím bojovat. Bojem ti uniká energie a navíc danou situaci takto ještě posiluješ.
Ve chvíli, kdy se s tím vším srovnáš v sobě, tak už ti okolí nebude muset nastavovat zrcadlo. Přestanou se ptát, jestli už někoho máš nebo ne. Nebo se stane to, že i když se zeptají, tak ti to už vadit nebude.
Tak co, milá ženo
potřebuješ trochu popostrčit?
Zjišťuješ, že toto téma je pro tebe aktuální?
Chceš se dozvědět kudy mají směrovat tvé další kroky, aby ses vymanila ze starého nastavení mysli?
Stačí se rozhodnout a už zítra to může být u tebe jinak.
Pojďme se společně z nadhledu podívat, jak se můžeš pohnout z místa.
Pojď najít TVŮJ první krok, přihlas se na konzultaci zdarma
Těším se na tebe
Říkáš si už nějakou dobu, že to chce " změnu" ve tvém životě?
Pojďme se společně naladit na sama sebe a žít život v přítomnosti
Dát do praxe všechna ta moudra, která mít jenom v hlavě nestačí.
Těším se na tebe