"Člověk by měl být ,,prázdný“,
aby se mohl napojit na přirozenost samu a opustit to,
co ho odvedlo od sebe sama, od života ze srdce."
můj příběh
Už v době svého dospívání jsem přemýšlela nad smyslem života a snažila se přijít na to, proč se věci dějí tak, jak se právě dějí, a nikoli jinak.
Časem se mi do rukou dostaly knihy různých světců, navštěvovala jsem odborné semináře a akce zaměřené duchovním směrem. Absolvovala jsem několik kurzů tohoto zaměření. Nikdy jsem tomu však nepřikládala zvláštní váhu.
Mnoho odpovědí přicházelo skrze prožitky a různá uvědomění. Přicházely různé odpovědi, ale pořád to nebylo ono. Pátrala jsem dál a nechala se životem unášet.
kam směřovaly další kroky?
Život mě jednoho krásného dne dovedl do chaloupky na Koštúry, kde žije Marcelka z hor se svým mužem Romkem.
Hned při prvním setkání s Marcelkou mi bylo jasné, že můj život již nemůže být stejný. Našla jsem to, co jsem celou dobu hledala, i když jsem třeba v té chvíli nevěděla, že to je právě TO.
Vědomí, které proudí skrze projekci této bytosti přitahuje k sobě vědomou část všech projekcí (lidí) a já vnímám, že je to cesta "domů".
Tato cesta je principiálně jednoduchá a velmi inspirativní.
období v přítomnnosti Marcelky a romka z hor
Po nějakou dobu jsem byla velmi často i fyzicky nablízku Marcelce a Romkovi a to v době, kdy jsem se podílela na organizaci společných setkání pro veřejnost s Marcelkou a Romkem. V tomto období, stejně jako i teď, jsem nasávala informace, které skrze Marcelku byly sdělovány, ale také “její” energii, která je všudypřítomná.
Prošla jsem obrovskými změnami, které nesmírně ovlivnily můj postoj k životu. Přišly změny jak v soukromé, tak i v profesní oblasti. I konzultace - setkávání se s bytůstkami získaly jiný rozměr.
Jaký rozměr získaly konzultace a setkávání se s lidmi?
Nešlo již dále pracovat s lidmi přes různé “zaručené” techniky, ale postupně jsem se stávala “pouhým” SMĚROVNÍKEM a UKAZATELEM na pomyslné cestě lidem, kteří “hledají” sami sebe. (z pohledu času).
A je to přirozené. Vše ve vesmíru je v pohybu - ve vývoji. Tudíž i my jako jedinci se vyvíjíme. (opět myšleno z pohledu času).
Není již možné nabízet lidem to stejné, co jim bylo předkládáno před cca 20 lety. Skrze vlastní uvědomění, prožitky a zkušenost se člověk dívá na svět jinak a je možno lidi už "jenom" směrovat.
Ukázat jim možnosti, které mají. Nahlédnout na životy v souvislosti s zákonitostmi vesmíru. Ale kudy se odebere každá jedna bytůska, to už záleží na ni. Na tom, čemu se rozhodne dát pozornost.
