"Člověk by měl být ,,prázdný“,
aby se mohl napojit na přirozenost samu a opustit to,
co ho odvedlo od sebe sama, od života ze srdce."
Od nevědomí k vědomí
Dostali jste se do fáze, kdy se necítíte dobře a už jste připraveni něco s tím udělat? Vnímáte, že by to chtělo změnu, ale nejste si jisti odkud začít? Co kdybychom se potkali a společně našli jak dál?
jste v životní situaci, se kterou si nevíte rady?
Patrně se již každý z nás někdy dostal do životní situace, v níž si neumí sám poradit a neví jak dál. Možná máte zdánlivě vše, co chcete a potřebujete, ale přesto stále nejste šťastni… Chybí Vám "něco", a stále netušíte co?(takto jsem to měla právě já, když jsem stála na "začátku") Pokud se alespoň občas zamýšlíte nad podobnými tématy, pak jste tady správně.
Odpovědí na to, co vám chybí, by mohlo být "poznat kdo jsem a žít tento STAV". Propojit se s vědomou částí duše, s podstatou lidského bytí. Opustit stav nevědomosti (ego-karma-programy-dogmata, obsah mysli, návyky) a žít vědomý život. Stát se součástí celku - jednoty.
už jste toho vyzkoušeli hodně a pořád to není ono?
Možná jste prošli různými technikami, nasbírali spoustu informací, ale pořád to není ono. Na chvíli se uleví, ale pak se ta nespokojenost objeví znovu a je to pořád dokola. I já si tímto prošla. Odpovědí na tento přístup není nic jiného, než uvědomění si toho, že čemu dáváme pozornost, to posilujeme. Tudíž se to v naší realitě objevuje stále, dokud postoj nezměníme. Jak tedy ke svobodě?
Nebo se už uvědomujete? Poznali jste STAV sami sebe, který však ještě není trvalý? Ve chvílích stavu čistého bytí není nic k řešení, to “jenom” jste. Ale pak to přeblikne zpět do nevědomosti a v té chvíli se může stát, že tápete, že v dané chvíli nevíte co s tím, i když hlava je plná informací, ale jak žít podle nich, jak se zase vrátit do stavu čistého bytí?
Uvědoměním se to v nás jakýmsi způsobem "přeskládá".
Téměř každý z nás se potřebuje občas o někoho opřít, svěřit se. Poradit, provést na cestě k sebepoznání. Někdy stačí člověka jenom poposunout, ukázat mu více možností a on SÁM se rozhodne kudy jít. To ani nelze jinak. Vždyť to je váš život a je ho potřeba žít podle sebe a ne podle toho, kdo vám co řekne.
Jindy stačí člověka vyslechnout, položit několik otázek a přijde přesně to uvědomění, které má přijít. Uvědoměním se to v nás jakýmsi způsobem "přeskládá" a již není možno se chovat, přistupovat k dané situaci stejně jako dříve. Máte pocit (a ono to tak i je), že se to děje SAMO.
Člověk je tvor, který velice často a rychle zapomíná. A někdy opravdu stačí připomenout, to co vlastně víme, ale v té dané situaci přehlížíme nebo si neuvědomíme apod. Je to tím, že je člověk do dané situace vtažený, ztotožnil se s danou situací a není schopen se na "věc" podívat z nadhledu. Společným zastavením a pohledem na danou záležitost je možno najednou vidět z různých úhlů pohledu.